Hodnocení žáků: Témata k diskuzi

Základní rámec pro to, jakým způsobem probíhá hodnocení na vaší škole stanovuje školní řád. Dle školského zákona může probíhat hodnocení slovně, klasifikačním stupněm nebo kombinací obou způsobů. Pravidla hodnocení žáků, jež jsou obsahem školního řádu, obsahují především: (1) zásady a způsob hodnocení a sebehodnocení, (2) kritéria pro hodnocení. Je tedy rozhodně vhodné s kolegy a kolegyněmi mluvit o tom, v jaké podobě probíhá hodnocení na vaší škole - žáky je vždy lépe přijímáno, pokud tyto věci probíhají ve škole jednotně. To znamená, že i když vaše škola má dlouho vydiskutovanou podobu hodnocení, může být užitečné jednou za čas téma otevřít i s kolegy a kolegyněmi a mluvit o podobách, jakými se vaše hodnocení projevuje. Pro diskusi se můžete zaměřit například na následující témata:

Základem každého hodnocení je často snaha o práci s chybou. Chyba by neměla být vnímána jako nedostatek, ale jako prostor pro poučení a součást motivace žáka. Snažte se žáky a žákyně upozorňovat, že dělat chyby je přirozené a bez chyb není možný posun.
Pokud si nejste jistí, jakým způsobem konkrétního žáka/žákyni v daný moment ohodnotit, můžete se poradit s kolegou/kolegyní. Někdy mohou být i společné předmětové porady vhodnou příležitostí k diskusi o způsobech hodnocení.
Přestože prosté sumativní hodnocení (celkové souhrné zhodnocení dosahovaných výkonů, např. vysvědčení) je v dnešní době na ústupu, jeho vhodným doplněním je zpětná vazba - může se jednat o komentář, který více dovysvětlí hodnocení, umožní lepší práci s chybou apod. Samotné sumativní hodnocení pomocí známek obvykle nevede k lepšímu porozumění pokroku žáka/žákyně v učení a k rozhodnutí, jak jeho/její učení dále podpořit.
Na začátku školního roku je vhodné, abyste měli stanovena kritéria hodnocení. Do těchto kritérií můžete zahrnout mnoho bodů počínaje prací v hodině, spolupráci se spolužáky, přípravou pomůcek, až po vypracování referátu a samotné testy. V jednotlivých bodech je vhodné stanovit, jak budou hodnocena - můžete o těchto aspektech hovořit i s vašimi kolegy a kolegyněmi. Kritéria hodnocení by měla být vždy komunikována směrem k žákům/žákyním, ale i rodičům/pečujícím osobám.
Někteří učitelé/učitelky hodnocení známkami nemají rádi, a proto k němu přistupují vlastním způsobem - uvažují tak nad množstvím známek, které dětem dávají. Můžete nabízet velké množství možností získávat známky tak, aby se minimalizovaly dopady např. špatného diktátu. Někteří učitelé/učitelky naopak minimalizují množství známek, protože při hodinách vidí, jak žáci/žákyně pracují - známkují pak např. pouze v případech, kdy dokončí určitou oblast a i v tomto případě dávají do testů vždy něco, kde bude moct být každý úspěšný. Učitelé a učitelky často také umožňují opravy různých testů a zkoušení, jejichž cílem má být zlepšení známek žáků.
Důležitým aspektem hodnocení by měla být také snaha vést žáky a žákyně k sebehodnocení. Cílem sebehodnocení je podpora samostatnosti a nezávislosti žáka/žákyně na učiteli/učitelce a jeho schopnosti ohodnotit vlastní práci. Se žákem/žákyní je vhodné o jeho/jejím sebehodnocení diskutovat a případně se doptávat s ohledem na přílišnou sebekritiku/absenci sebekritiky. Cílem sebehodnocení ale není dovést žáka/žákyni k tomu, aby se ohodnotil/a stejně jako by ho/ji ohodnotil/a učitel/učitelka.
Pro hodnocení žáka/žákyně můžete využít tzv. tripartit. Tripartitního setkání se účastní kromě vás i rodič/pečující osoba a žák/žákyně, je tedy možné ohodnotit pokrok žáka/žákyně ve vzdělávání z mnoha pohledů.