Tripartitní setkání: učitel - žák - rodič
Cíl
Cílem trojstranného setkání učitel - žák - rodič/pečující osoba (dále jen tripartitní schůzka) je obvykle co nejlépe nastavit vzdělávání žáka. Všechny tři strany (učitel/učitelka, rodič/pečující osoba, žák/žákyně) mají možnost se zapojit a mohou vysvětlit svůj pohled.
Popis opatření
Tripartitní schůzka umožňuje všem třem stranám komunikovat o vzdělávacích výsledcích žáka/yně. Dává všem zúčastněným prostor pro vytvoření intimního a bezpečného prostředí, ve kterém je možné otevřeně hovořit. Na rozdíl od běžných třídních schůzek nejsou výsledky žáků probírány před celou třídou.
Nebojte se po schůzce dát učiteli zpětnou vazbu na formát schůzky - co vám na schůzce přišlo dobré/co vám vyhovovalo, co byste udělali jinak?
Tip
Pro učitele může být těžké vytvořit dostatečné množství termínů a dostatečný časový prostor pro všechny. Buďte v nejvyšší možné míře vstřícní a přizpůsobiví ve svých časových možnostech.
DŮLEŽITÉ!
Témata v rámci schůzky se mohou dotýkat i Vás osobně, mohou být emočně náročná, zkuste přesto vždy aktivně poslouchat a nesnižovat kvalitu jeho názorů, dejte mu prostor vyjádřit jeho myšlenky a pocity. Cílem schůzky je v partnerském duchu zhodnotit aktuální stav a případně společně stanovit další kroky.
Podstatným aspektem tripartitních schůzek je jejich důvěrnost pro všechny zúčastněné. Při komplikovaných tématech můžete na schůzku pozvat i např. mediátora, ale jejich účast by měla být omezena pouze na situace, ve kterých je to nezbytně nutné, právě aby byla zachována důvěrnost mezi hlavními třemi aktéry. Při složitých jednáních se můžete obrátit kromě na mediátora i na nezávislé účastníka (obvykle mimo školu), který nebude v situaci osobně angažován. Účast dalších aktérů je dobré dopředu prodiskutovat se všemi účastníky (učitelem/dítětem) - je pro ně účast dalšího člověka v pořádku?
Příklad z praxe
Výhodu tripartitních schůzek popisuje jedna z učitelek následujícím způsobem:
"A za tu dobu, co tripartitní schůzky, tak se mi několikrát stalo, že jsem měla připraveno, co všechno potřebuji s rodiči a s dítětem řešit, a v podstatě jsem neměla šanci ani se na to podívat, protože o tom začal ten rodič sám a viděl to úplně stejně jako já. (...) Velmi dobrá je (tripartitní schůzka) v tom, že to dítě tam má toho rodiče a můj úkol je se zeptat i jeho; ptám se, jestli je všechno ve škole v pořádku, jestli není něco, co by chtěli probrat, ať se to týká učitelů, ať se to týká vyučování jako takového, ať se to týká kamarádských vztahů. I ti malí, není to časté, ale někteří z nich jsou schopni říct, co je trápí."