Hodnocení žáků: Témata k diskuzi

Základní rámec pro to, jakým způsobem probíhá hodnocení na vaší škole stanovuje školní řád. O způsobu hodnocení rozhodujete vy, jako ředitel/ředitelka, se souhlasem školské rady. Dle školského zákona může probíhat hodnocení slovně, klasifikačním stupněm nebo kombinací obou způsobů. Pravidla hodnocení žáků, jež jsou obsahem školního řádu, obsahují především: zásady a způsob hodnocení a sebehodnocení, kritéria pro hodnocení. Je tedy rozhodně vhodné s kolegy a kolegyněmi mluvit o tom, v jaké podobě probíhá hodnocení na vaší škole - žáky je vždy lépe přijímáno, pokud tyto věci probíhají ve škole jednotně. To znamená, že i když vaše škola má dlouho vydiskutovanou podobu, může být užitečné jednou za čas téma otevřít i s kolegy a kolegyněmi a mluvit o podobách, jakými se hodnocení projevuje a jestli hodnocení vnímáte stále stejně. Pro diskusi se můžete zaměřit například na následující témata:

Základem každého hodnocení je často snaha o práci s chybou. Chyba by neměla být vnímána jako nedostatek, ale jako prostor pro poučení a součást motivace žáka/žákyně. Učitelé a učitelky by měli žáky a žákyně upozorňovat, že dělat chyby je přirozené a bez chyb není možný posun.
Podporujte komunikaci a sdílení způsobů hodnocení mezi kolegy/kolegyněmi. Toto sdílení může být nápomocné pro jednotné vnímání v celé škole. Někdy mohou být i společné předmětové porady vhodným místem, kde mohou učitelé a učitelky sdílet různé těžkosti vyplývající z hodnocení.
Přestože prosté sumativní hodnocení (celkové souhrné zhodnocení dosahovaných výkonů, např. vysvědčení) je v dnešní době na ústupu, některé školy jej stále do značné míry využívají. Jeho vhodným doplněním je zpětná vazba - může se jednat o komentář, který více dovysvětlí hodnocení, umožní lepší práci s chybou apod. Samotné sumativní hodnocení pomocí známek obvykle nevede k lepšímu porozumění pokroku žáka/žákyně v učení a k rozhodnutí, jak jeho/její učení dále podpořit.
Na začátku školního roku je vhodné, aby měl/a každý z učitelů/učitelek stanovená kritéria hodnocení. I zde je více než žádoucí, aby učitelé/učitelky mezi sebou sdíleli, jaká kritéria hodnocení budou využívat - můžete je sdílet napříč školou, nebo alespoň v rámci jednotlivých předmětů. Kritéria hodnocení by měla být vždy komunikována směrem k žákům/žákyním, ale i rodičům/pečujícím osobám.
Někteří učitelé/učitelky hodnocení známkami nemají rádi, a proto k němu přistupují vlastním způsobem - uvažují nad množstvím známek, které žákům/žákyním dávají. V zásadě existují dva extrémní přístupy: Nabízení velkého množství možností získávat známky tak, aby se minimalizovaly dopady např. špatného diktátu. Nebo naopak minimalizace množství známek, protože při hodinách je vidět vidí, jak žáci/žákyně pracují - známkuje se pak např. pouze v případech, kdy je dokončena určitá oblast a i v tomto případě je v testu vždy něco, v čem bude moct být každý úspěšný. Učitelé a učitelky často také umožňují opravy různých testů a zkoušení, jejichž cílem má být zlepšení známek žáků.
Důležitým aspektem hodnocení by měla být také snaha vést žáky a žákyně k sebehodnocení. Cílem sebehodnocení je podpora samostatnosti a nezávislosti žáka/žákyně na učiteli/učitelce a jeho schopnosti ohodnotit vlastní práci. Se žákem/žákyní je vhodné o jeho/jejím sebehodnocení diskutovat a případně se doptávat s ohledem na přílišnou sebekritiku/absenci sebekritiky. Cílem sebehodnocení ale není dovést žáka/žákyni k tomu, aby se ohodnotil/a stejně, jako by ho/ji ohodnotil/a učitel/učitelka.
V některých školách je hodnocení žáka/žákyně součástí tzv. tripartit. Tripartitního setkání se kromě učitele/učitelky a rodiče/pečující osoby účastní i žák/žákyně, je tedy možné ohodnotit pokrok žáka/žákyně ve vzdělávání z mnoha pohledů.