Příklad z praxe: Učitelský klub

Svou zkušenost s organizováním učitelského klubu s námi sdílela i paní ředitelka ze ZŠ Maloměstská:

“Ty kluby vždycky jsou trošku strukturovaný; řekla bych, že spíš připomínají nějakej workshop, že tam je samozřejmě prostor na diskusi, určitě ano, ale zatím jsme tam vždycky dopředu měli to téma jasný, čím se budeme zabývat. Nebylo to úplně tak, jako že „dáme si kafe a někdo něco řekne“, to ne, ta náplň byla daná.

Setkali jsme se nad tou vizí, nebo kolegové vedli klub na čtenářskou dovednost, takže sdíleli zkušenosti, měli to víc jakoby přednášku a přenos odkazů, co kde najdeme.Když jsme dělali vizi, tak jsme požádali přítomný učitele, aby sami definovali hodnoty, který oni považují za důležitý, a pak jsme je konfrontovali s těmi hodnotami, které jsme přinesli my  - jako vedení. Vlastně se to tam pilovalo, ta vize.  Objevila se nám tam například slušnost, kterou jsme tam my, jako vedení, neměli, ale učitelé ji v ten moment považovali za důležitou, tak se to tam dalo, to mi přišlo jako hodně dobrý. Co se týče vize, jsme hodně podrobně na klubu pak rozebírali slovo po slovu, jak jí rozumíme; myslím si, že to bylo super.”

Z pohledu pani učitelky ze stejné školy vypadal klub takhle:

“Takže dopředu třeba si dáme téma, kterým bychom se chtěli zabývat, a potom každý tak nějak řekne svoje zkušenosti, a pak pracujeme ve skupinkách. Takže hlavně se vyjadřujeme my, jako kantoři, no a vyplývá z té společné skupinové práce teda nějaký výstup, který si zapíšeme. Pak se k tomu postupně zase vyjádříme, k těm výstupům jednotlivých skupin. Je to přínosný vidět perspektivu ostatních.”