Příklad z praxe: Mentoring a koučink

Paní ředitelka ze školy Na křižovatce v rámci tréninku mentorských dovedností spolupracuje také s mladým učitelem II. stupně. Jak a proč vykládá zde: 

“Pro mě je to jakoby hodně důležitý v tom, že si najdu cíleně čas na začínajícího pedagoga, že s ním mám velmi otevřený vztah. On u mě tady strávil spoustu hodin, kdy mi říkal, jak to chce uchopit; je to kantor, který má obrovský odborný spektrum metod, to je prostě vynikající. Teď vlastně jsme řešili spolu spíš časový rozdělení tý hodiny, při kterým se vlastně objevil jako druhotný cíl, který původně nepojmenoval. Nejdříve říkal: „Nestíhám reflexi.“ Tak jsme hledali způsob, jak se k ní dostat, něco vyzkoušel. Naposledy jsme se na mentoringový rozhovor potkali včera. Měla jsem radost, říkal, že mu to funguje, že ho to uspokojilo, a vlastně při tom rozhovoru vyplynulo, že se tam něco v tý třídě děje a že to potřebuje nějak uchopit. Tak vlastně pracuje s hodnotami školy, ale s dětmi. Ty se prostě rozhodli, že tomu budou říkat body, a ne pravidla. Já povídám: „Adame, to nevadí, vůbec, hlavně, aby to fungovalo.“ Takže si myslím, že on potřebuje takový utvrzení od někoho zkušenýho, že to, co dělá, že je v pořádku. To si myslím, že mu mentorsky můžu velmi dobře poskytnout. Nemá pocit, že jsem na hospitaci, když přijdu na hodinu. Řekli jsme si, na co se vlastně mám dívat, a v tý zpětný vazbě je jenom to, co si on objednal, což při běžný hospitaci není, protože se člověk dívá na všechno, co ho štve, a hned to tomu člověku řeknete. A mně přijde tenhleten přístup pro ty lidi jednak bezpečnější a jednak daleko víc motivující. To si myslím, že je cesta – kéž by toho času bylo víc a kéž by víc kolegů. Uvědomuji si, že to je hrozně těžký si o tu mentorskou podporu říct řediteli, jó, to je jasný. Ta moje účast v tom kurzu je o tom, abych věděla, jak to funguje, a pak to bude parketa jakoby pani zástupkyně, a eventuálně jsme to nabízely i metodičce prevence. Ona zatím má pocit, že toho má hodně, tak říkala, že ne, ale furt tam ty peníze v těch Šablonách na to držím, když se rozhodne, může příští rok začít.”

Mentoring, individuální ale také skupinový, ve škole Na křižovatce doplňuje a postupně nahrazuje skupinová externí školení:

“Chtěla bych aby se to rozšířilo ve škole. Vím, že ty paní učitelky, který využívají ten individuální mentoring, tak je to pro ně velkej bonus a že se posouvají. Když bych je poslala na školení,... Já jsem už školení  vyhodnotila, že nechci, nebo zminimalizovat, protože my si uděláme nějaký zápisky, ty potom skončej v šuplíku. Věc, kterou si zapamatuje možná jedna, možná žádná. Ale vlastně teď, jak jsme nastavili vzdělávání kantorů, je že si přinesou učitelé svý téma. Dám příklad, slovní hodnocení, protože jsme zavedli v první třídě, že už nebudeme mít známky, a postupně to půjde až do třetí třídy.  Kolegové a kolegyně to vědí, že je to čeká za rok a za dva, takže se toho účastní a už společně s mentorkou vlastně licitují a hledají formu, jak to udělat, což se dříve vůbec neobjevovalo. Toto tady  nebylo zvykem, aby nad jednou věcí diskutovalo víc lidí a hledali společný řešení. To mi přijde taky hodně velkej posun, kterej si myslím, že školnímu klima může jedině prospět.  Takže pro mě je toto, ta otevřenost v tom sboru je prostě alfa a omega, bez toho se škola nemůže posunout. To všechno přijde, protože ty odborný znalosti ty učitelé rozhodně mají, tam jako ten problém není.”