Příklad z praxe: Zapojení žáků do tvorby vize školy

Takto o vizi se žáky mluvil jeden z třídních učitelů v šestém ročníku na naší partnerské škole:

“Na začátku roku jsme se o tom hodně bavili na třídnických hodinách. Pracovali jsme s našimi školními hesly, jako je spolupráce, respekt, smysluplnost, profesionalita, slušnost, a nejdříve jsme si říkali, co to znamená. Bylo to někdy zajímavé, co si pod tím heslem sami představili, a pak jsem jim třeba řekl, co si pod tím třeba představuju já.  Nejdřív jsme měli pravidla, nebo pojmy ve třídě (na dveřích), ale neuměli jsme s nimi vlastně pracovat, vlastně jim děti v podstatě úplně nerozuměly, nefungovalo to tak, jak to má fungovat. Pak vznikla další, oni tomu nechtějí říkat pravidla, protože se nechtějí pravidly moc řídit, strašně jim to slovo vadí, takže vznikly čtyři body, které ta třída chce dodržovat. Jsou napsané jazykem dětí, aby rozuměli těm pojmům. V souvislosti s tím jeden žák přišel, že by bylo dobré, kdybychom si je někam napsali. Tak jsme to napsali na tabuli a řekli jsme si, že od té chvíli to ještě neplatí, ale budeme rádi, když se dopracujeme k tomu, aby to, co je na tý tabuli, byla pravda. Ono už je to tam delší dobu,ale vzhledem k tomu, že to děti nemažou nebo spíš si to i samy kolem vybarvily, tak si myslím, že někteří z nich si to vzali k srdci. A myslím si, že s tím pracují, a chtějí, aby to byla pravda, aby se to o nich říkalo, že to tak je, že se umí přihlásit o slovo, že se navzájem respektujeme a pod. V podstatě, co tam je napsáno, tak to obsahuje těch pět našich slov (z vize školy), ale v jiné formě. Takže to probíhá tak, že třeba skončí hodina, zhodnotíme čtyři body, které jsme vymysleli, jestli jsme tohle pravidlo dodrželi, nebo ne. Je třeba pravidlo „zdržuji se zbytečných komentářů“. Nebo jestli já jsem mluvil polohlasem a žáci mluvili polohlasem.”