Příklad z praxe: Máme vizi a co dál? Rozšiřování vize školy. 

Paní ředitelka ze ZŠ Rozmanitá říká, jak vize ovlivňuje další kroky v budování inkluzivního prostředí:

“Je to něco, co odráží pedagogickou vizi. Chceme se postarat o každého žáka, to znamená, že se vzděláváme v pedagogické diagnostice, že tady máme učitele, kteří jsou schopni rozpoznávat, jaké potíže ty děti mají, na co to může ukazovat; umíme s tím nějak pracovat, umíme to nějak vyhodnocovat, umíme to včas zachytit, umíme to nějak rozkrýt, to znamená všimnout si toho; umíme základně tady diagnostikovat a umíme to potom nějak dál uchopit. Umíme nastavit nějaký základní plán podpory pro takové dítě.”

Na Křižovatce zase překlopili vizi do základních pravidel pro učitele i pro žáky:

“Měli tady nastavený standard pedagoga, ale právě pod tou mentorskou podporou jsme vyhodnotili, že to je zase čtyřstránkový dokument dovedností, který samozřejmě chce nějaká kontrola, ale že to je pro učitele nesrozumitelné, že toho je strašně moc. Tak jsme vzali naši vizi a na každou hodnotu z ní vyplývající, jsme hledali větu, která to vyjádří pro učitele. A zrovna jako pro učitele máme tyto věty pro žáky. To jsou vlastně základní školní pravidla. Třídní učitelé dostali doporučení, aby z nich vycházeli, a vytvořili si svá třídní pravidla, která nejsou v rozporu s těmi školními.”

Ale vidíme, že vize může procházet i reformulací a je vždy otevřená:

“My jsme vlivem okolností i toho kolektivu tam dali i tu slušnost, protože my jsme tady naráželi prostě vyloženě na jednu kolegyni. Ona byla opravdu člověk, když to řeknu mírně, hodně neslušný. Takže jsme si tam prosadili tu slušnost - nejen k žákům, ale i mezi sebou. Chtěli jsme ji mít v naší vizi. V těch hodnotách máme také respekt, který obsahuje i slušnost, ale v našem případě ji bylo třeba mít zvlášť. V respektu slušnost už je, ale my jsme ji tam chtěli mít jasnou. A teď ji pomalu možná odstraníme, časem, protože to reagovalo na situaci ve škole, ale už to teď není takové téma.”

(Zástupkyně ředitelky, ZŠ Na cestě)