Příklad z praxe: Výjezdní porady

Ve škole Na křižovatce si na výjezdy vzpomíná i učitelka II. stupně:

"V podstatě se řeší věci, které se klidně mohly řešit ve sborovně, samozřejmě mohly, ale když člověk vyjede někam do úplně jiného prostředí, tak je to příjemnější. Takže my jsme každý rok, asi třikrát jsme už takhle byli, třeba na dvě noci nebo na víkend jsme někam vyjeli a v podstatě jsme tam pracovali. To není, že bychom se tam jen tak rekreovali, ale vždycky bylo předem dané, co se tam bude probírat. Na tom prvním setkání jsme měli právě lektorku, která to vlastně celé moderovala, ona věděla, kam potřebujeme jako sbor dojít, jak nastavit komunikaci uvnitř sboru, takže my jsme dělali i různé aktivity. Takže tohle setkání mělo za cíl stanovit si nějaká pravidla komunikace.

Další rok bylo zase setkání, to vedla jiná lektorka. Téma bylo hodnocení a nakonec se tam taky taky řešily vlastně změny metod výuky a jak to udělat. Protože někdy na předmět je jedna vyučovací hodina strašně málo. Takže jsme se tam rozdělili do pracovních skupin a řešili, jak by se to dalo udělat, nebo jak kdo nahlíží na blokovou výuku. V letošním roce už blokovou výuku díky tomu částečně realizujeme. Je to dobrovolné; samozřejmě o to náročnější je to pro tvorbu rozvrhu, aby to všechno nějak fungovalo, ale tohle se zrovna třeba podařilo.

Jako ty věci se probrat musí, musí se toho zúčastnit všichni a je to příjemnější, když takhle může člověk vyjet ven. Tam se utužužují i vazby. Já to tak aslepoň vnímám, že je to super, že je to nějaký bonus."