Příklad z praxe: Společná školení

V ZŠ Velká se v posledních letech rapidně zvýšil počet asistentů pedagoga (AP). AP jsou v pravidelném kontaktu s výchovnou poradkyní, která se s nimi jednou měsíčně potkává a monitoruje jejich situaci ve třídách, případně komunikuje jejich požadavky a problémy vedení školy nebo speciálním pedagožkám. Ze setkání s AP, ale také z porad pedagogického sboru vyplynulo, že oblast spolupráce mezi učitelem/učitelkou a asistentem/asistentkou je pro mnohé zatím nejasnou oblastí, ve které potřeba ještě vymezit si kompetence:

"Minulý rok jsme se s panem ředitelem domluvili, že jsem tu organizovala celodenní seminář ohledně spolupráce asistentů pedagoga s učiteli, protože i toto téma tady hodně vře, takže jsem vlastně zjišťovala jednak informace od asistentů, co by potřebovali, aby se cítili líp, co jim nevyhovuje, co jim naopak vyhovuje – to stejné od učitelů, co by potřebovali, co je fajn, co ne. Potom z toho jsem udělala nějaké závěry, které jsme poslali, Edupraxe nám přichystala ten seminář, takže tam jsme se domluvili o tom, co by bylo dobré, co by nebylo dobré tam zmínit. No a následně, následně z toho vznikl nebo jsme vytvořily s speciálními pedagožkami a s výchovnou poradkyní manuál spolupráce, který vlastně nastavuje ta základní pravidla s tím, že každý měsíc se výchovná poradkyně setkává s asistenty, někdy tam jdeme i my a často tam ještě zmiňuji znovu ten manuál, co v rámci toho ke mně se dostalo od učitelů, co nefunguje, funguje, zase zpátky od asistentů, co funguje, nefunguje."