Příklad z praxe: Propojování předmětů

V ZŠ Na cestě spolupracuje učitel zeměpisu/češtiny v 6. třídě s kolegyní matematikářkou:

"My s kolegyní spolupracujeme docela často. Na prvním stupni jsem se žáky pracoval tak, že jsem právě propojoval všechno, co šlo. A mně to právě trošku chybí, takže ve svých předmětech se to snažím dělat. Bavil jsem se o tom s novou kolegyní na matematiku a ta říkala, že v tom smysl vidí, a proč to nespojit ještě s matematikou? Takže já pak třeba v podstatě využívám naši matematikářku k tomu, aby mi udělala zápis na zeměpis, protože mají text, do toho textu doplní slova, a já pak přijdu na zeměpis, takže oni ten text znají a já s ním můžu dál pracovat. Nemusím mít žádnou úvodní nějakou hodinu, abych jim vysvětloval cokoliv. 

Například kolegyně si našla nějakou hru, teď nevím, jestli se to jmenuje běhačka, ... Ale smyslem běhačky je, že děti mají text, mají v něm vynechaná slova a u toho vynechaného slova je v závorce napsaný příklad; je to taky skupinová práce, zvolí si mezi sebou zapisovatele, který je ve třídě a jednoho, co chodí na chodbu pro slova. A je to tak, že oni vědí příklad, skupina musí spočítat příklad, ten žák, který chodí na chodbu, jde najít výsledek a u toho výsledku máte slovo, který patří do toho textu. Takže oni děti si pak vlastně, děti pak mají celý text, se kterým pak já v češtině můžu pracovat, takže matematikářka si splní to, že počítá příklady, děti dostanou slova a já s tím textem pak můžu v další hodině dál pracovat. Nebo jsem v zeměpisu v šestce probíral měřítko a mapy, takže jsme pak udělali dvouhodinovku zeměpisu a matematiky dohromady.

Pak jsme to dělali tak, že jsme, třeba teď jsme probírali Karla Hynka Máchu v češtině - dostali jsme se k němu v rámci tvoření přídavných jmen v češtině, a protože nevěděli, kdo to je, tak jsem měl pocit, že by to měli vědět. Tak jsem jim dal, možná že mě někdo ukamenuje, ale dal jsem jim naučit se Máj jako úryvek. Byl jsem právě domluvený s matematikářkou, vybrali jsme nějaká slova z Máje a děti v matematice vypočítaly příklady a díky výsledkům zjistily ta slova, která už byla v pořadí,  která chyběly v tom Máji. Takže jim to paní učitelka zašifrovala a napsala jim, že ta slova nesmějí vyhodit, že je budou potřebovat v češtině, takže děti teď měly soubor deseti slov, a nevěděly, k čemu jsou, ale věděly, že to nesmějí vyhodit.

Nebo v hodině zeměpisu jsme probírali časová pásma a já jsem to dal taky do čtenářských dílen s tím, že kolegyně říkala, že by mohla s tím časem pracovat i v hodině matematiky. A tak jsme vymysleli, že jim dáme do těch čtenářských dílen hádanky na Sydney a Pražský hrad. Našli jsme jednoduchý text na internetu, který se týkal Austrálie, vynechali jsme v tom slova a já jsem ještě, ten text jsem si pak musel upravit, aby to jako pasovalo mně na tu hodinu o časových pásmech, že když máme den, tak oni mají noc a naopak, takže děti potom, když šly na čtenářskou dílnu, tak říkaly: 'Jé, tam ten obrázek jsme viděli v matematice,' že se jim to spojilo."