Příklad z praxe: Krizová kniha

Zástupkyně ředitelky ze školy Na cestě popisuje proč vytvořili krizovou knihu a  jak funguje:
""Dříve to bylo tak, že za mnou někdo přišel, já odcházela za pět minut jdu do hodiny, něco mi řekl, takže jsem si to třeba někam napsala, nebo výchovná poradkyně tím bývala zahlcena. Inspirovali jsme se v jiné škole. Tam byla speciální pedagožka, která založila a vedla krizovou knihu, kde zapisovali, když se něco stalo a zrovna nebylo komu to oznámit, aby to nezapadlo. My jsme to udělali tak, že se k tomu vrací výchovná poradkyně a ta to předá, komu to patří. Poradenské pracoviště si to pak vezme, buďto to výchovná poradkyně vyřeší sama, protože ona je zodpovědná za to, že zve rodiče a dělá výchovné komise, nebo když je to něco jako pro pana psychologa, tak mu to předái. Díky knize má i vedení přehled."

Metodička prevence ze stejné školy:
"Když vznikne problém, vytvoříme tým, záleží na tom, které oblasti se to týká. Někdy to vede výchovná poradkyně, někdy já jako metodik prevence; je informováno vedení školy, zase máme sestavený krizový plán pro ty jednotlivé situace a probíhá to pak podle určitého scénáře, prostě každá ta krizová situace je jiná, řídíme se i podle toho plánu. Toho se držíme. Případně informujeme i zbytek sboru, pokud je to nutné. Někdy je třeba potřeba ve třídě přijmout nějaká opatření, takže se informuje i zbytek sboru. Do té doby dbáme spíš na ochranu informací tak, aby se zbytečně nevytvářely různé verze příběhu."