Domácí úkol
Cíl
Domácí úkoly jsou tématem, na které existuje velké množství vyhraněných názorů. Vy jako rodiče se můžete často cítit mimo tuto diskusi s tím, že nesete následky rozhodnutí školy o (ne)zadávání úkolů.
Popis opatření
Zadávání nebo nezadávání úkolů vyvolává vždy mezi rodiči/pečujícími osobami velké emoce. Jedna strana argumentuje, že je to zásah do rodinného života, druhá strana mluví o nutnosti pro procvičování. Pokud hovoříme o zadávání úkolů, je třeba zdůraznit, že žádný právní předpis se tomuto tématu nevěnuje a jedná se tedy o jeden z pedagogických nástrojů. Škola tedy nemá žádnou povinnost úkoly zadávat, ale je vhodné a žádoucí, aby školní řád upravoval způsob zadávání domácích úkolů a jejich hodnocení.
- Učitelé a učitelky úkoly nemusí zadávat. Učitel/učitelka mohou mít různé důvody, proč úkoly nezadává - promluvte si s ním/ní a zjistěte jeho/její pohled. Pokud budete mít stále pocit, že Vaše dítě potřebuje více procvičování, zkuste se domluvit s učitelem/učitelkou, aby vám doporučil/a, jakým způsobem můžete postupovat.
- Pokud jsou úkoly zadávány, mělo by vždy být jasné jejich hodnocení a děti by měly vědět způsob tohoto hodnocení.
- Je možné, že v případě některých úkolů nebudete vědět, jakým způsobem dítěti poradit. Není cílem domácího úkolu prověřit vaše znalosti tématu, pokud dlouhodobě dítě nerozumí zadáním úkolů, obraťte se na učitele/učitelku - můžete si domluvit schůzku (například tzv. tripartitní setkání).
- Pokud škola zadává úkoly, ale vy s jejich zadáváním nesouhlasíte, obraťte se na učitele/učitelku a zjistěte jeho/její pohled. Učitelé/učitelky obvykle využívají domácí úkoly jako způsob pro pedagogickou práci - může se jednat o jiný způsob v práci s tématem apod.
Tip
V rámci druhého stupně zkuste na třídních schůzkách mluvit o způsobu zadávání úkolů a jejich množství s ohledem na to, aby se dětem úkoly příliš nehromadily na jeden den. Je možné, že učitelé/učitelky tento problém nezaregistrovali/y, případně budou mít jasné vysvětlení.
DŮLEŽITÉ!
Zadávání nebo nezadávání je rozhodnutím učitelů a učitelek a neexistuje na něj jasný recept. Je možné, že se jejich přístup k (ne)zadávání úkolů bude měnit a vyvíjet. Učitel/učitelka by s vámi a žáky/žákyněmi měl/a vždy mluvit o tom, jakým způsobem a proč ne/bude zadávat úkoly a jakým způsobem budou úkoly hodnoceny.
Příklad z praxe
Jedna z učitelek prvního stupně rodičům vysvětluje svoje nezadávání úkolů následujícím způsobem: "Čtěte deset minut a úplně to stačí. Dítě si nemusí sednout, oni toho mají dost ze školy, oni pracují celé dopoledne. Jděte s dětmi na výlet, když uvidíte nějaký nápis, ať ho přečtou, nebo budete vařit, dítě si tam někde hraje, tak mu dejte prostě 3+4, spočítej autíčka, takovou hravou formou (...)."