Příklad z praxe: Domácí úkol

Jedna z učitelek prvního stupně vysvětluje rodičům, pokud se ptají na domácí úkoly:

"Čtěte deset minut a úplně to stačí. A dítě nemusí si sednout, oni toho mají dost z té školy, oni pracují celé dopoledne a pracují, a jděte s těmi dětmi na výlet, tady bude nějaký nápis, ať ho přečtou, nebo půjdete přírodou nebo budete vařit, dítě si tam někde hraje, tak mu dejte prostě 3+4, spočítej autíčka, takovou prostě hravou formou (...)." 

Učitelka druhého stupně dodává, jak důležité je vnímání socio-ekonomického statutu žáků a žákyň při zadávání domácích úkolů:

"Dobrovolný domácí úkol určitě, protože máme spoustu dětí právě ze sociálně znevýhodněných rodin, tam jsme někdy u některých dětí třeba rádi, že vůbec jako dorazí do školy a jsou třeba ready. Zažívají občas situace, kdy prostě do tý školy ani nedorazí, ne že by nechtěly, ale opravdu ty jejich podmínky jsou teda špatný (...)."