Příklad z praxe: Vnitřní spolupráce školního poradenského pracoviště

Výchovná poradkyně popisuje nastavení spolupráce v její škole:
"Naše spolupráce je taková, že jednou týdně máme setkání. Setkáváme se školní psycholog, obě metodičky prevence, protože máme pro první i druhý stupeň zvlášť a já. Na poradě si řekneme, jaké věci se aktuálně řeší. Pak si rozhazujeme, co - kdo - jak bude řešit. A v případě že z toho vyplyne něco, co se týká jako té prevence, že to není vyloženě vzdělávací věc, anebo není to nějaké jednorázové výchovné provinění, nebo třeba neomluvená absence, atd., protože to spadá pode mě, ale týká se to prevence - ať už záškoláctví, nebo prostě nějaký patologickými jevy jako alkohol, cigarety podobně, tak se vždycky domlouváme, jak se to bude řešit s tím, že psycholog si to poznačí a pak chodí on do těch tříd a upravuje svůj program." 

O funkčním plánování si můžete přečíst zde:
"Školní poradenské pracoviště, kde spolupracují a kde to není jenom papírově, že někdo má tu funkci výchovný poradce a metodik prevence, ale že se to opravdu děje a děje se to s nějakým cílem a plánovaně. My to máme takto - každý z nás z toho poradenského pracoviště máme měsíc po měsíci stanovené, co děláme v daném měsíci a funguje to."