Příklad z praxe: Výjezdní porady

Ve škole Na křižovatce si na výjezdy vzpomíná i učitelka II. stupně:

"V podstatě se řeší věci, které se klidně mohly řešit ve sborovně, samozřejmě mohly, ale když člověk vyjede někam do úplně jinýho prostředí, tak je to příjemnější. Takže my jsme každej rok, asi jsme už třikrát takhle byli, třeba na dvě noci nebo na víkend jsme někam vyjeli a v podstatě jsme tam pracovali. To není, že bysme se tam jen tak rekreovali, ale vždycky bylo předem daný, co se tam bude probírat. Na tom prvním setkání jsme měli právě lektorku, co tu je i dnes, která to vlastně celé moderovala, ona věděla, kam potřebujeme jako sbor dojít, jak nastavit tu komunikaci uvnitř toho sboru, takže my jsme dělali i různý aktivity. Takže  třeba tohle střetnutí mělo za cíl stanovit si nějaký pravidla komunikace.

Pak, další rok, bylo zase setkání, to vedla jiná lektorka. Téma bylo hodnocení a nakonec taky se tam řešilo vlastně změnu metod výuky a jak to udělat. Protože někdy na předmět je jedna hodina vyučovací, což je strašně málo. Takže jsme se tam rozdělili do pracovních skupin a řešilo se tam, jak by se to dalo udělat,nebo kdo nahlíží jak na tu blokovou výuku. To se třeba v letošním roce už realizuje, že tady prostě funguje bloková výuka. Je to zase daný na dobrovolnosti; samozřejmě o to náročnější je to pak na ten rozvrh, aby to všechno prostě jako kdyby nějak fungovalo, ale tohle se zrovna třeba podařilo.

Jako ty věci se prostě probrat musí, musí se toho zúčastnit všichni a je to příjemnější, když takhle může člověk vyjet ven. Tam se utužej nějaký vazby. Já to tak aspoň vnímám, že je to super, že je to nějakej bonus."